Zlínský kraj - Každý pracovní den se setká s desítkami lidí, u kterých mají hygienici podezření na onemocnění COVID-19. Odebírá jim stěry z nosohltanu, mluví s nimi, zapisuje jejich údaje. A přiznává, že ho občas přepadne strach, zda se koronavirem nenakazí. „Přesto této zkušenosti nelituji. Zvolil jsem si ji dobrovolně, vím, že jsem tady prospěšný. A říkám si také, že jsem u něčeho, co přijde jednou za sto let. Je to pro mě silná zkušenost, lidská i profesní,“ řekl Martin Škaroupka, student třetího ročníku oboru Všeobecná sestra na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, který se rozhodl dobrovolně pomáhat krajské nemocnici zvládat současnou složitou situaci.
   Martin Škaroupka bydlí nedaleko Uherského Hradiště, zvažoval tedy, které nemocnici nabídne svou pomoc. Do Zlína jej nasměroval proděkan univerzity Petr Snopek, který sám v „Baťovce“ působí v pozici vrchní sestra na ortopedickém oddělení. „Martin je dobrý student. Jakmile byl akademický rok přerušen, hledal možnosti, jak a kde pomáhat. Nečekal ani na výzvu ministra zdravotnictví. Uvědomuje si, jak moc může být prospěšný,“ konstatoval Petr Snopek.
   Pracovištěm Martina Škaroupky je odběrné místo na parkovišti nedaleko budovy Zdravotnické záchranné služby, kam přijíždí lidé s příznaky onemocnění COVID-19. Všiml si, že na mnoha z nich je vidět strach. Většina z nich s odběrným týmem ochotně a trpělivě spolupracuje, jsou však i výjimky. „Narážíme také na lidi, kteří jsou podráždění, nepříjemní. Myslí si třeba, že bychom měli stěry provádět rychleji, jsou naštvaní, když máme desetiminutovou pauzu na oběd. Hádají se i s ostatními lidmi, například o místa v řadě, ve které čekají na odběr. Někdy jsou slyšet i nadávky,“ upozornil na nervozitu, která se mezi potenciálními pacienty objevuje. Nejhorší v tomto ohledu byl zatím začátek tohoto týdne, kdy řidiče čekající v řadě musela krotit i městská policie.
   I když mu agresivní chování vadí, nijak své zkušenosti nelituje. „Vím, že tady děláme prospěšnou práci. A ví to také většina lidí, kteří k nám na stěry jezdí. Každý den nám někdo poděkuje a řekne, že si nás váží. Tohle přebíjí všechny nepříjemné zážitky,“ vysvětlil.
   Martin Škaroupka pracuje ve dvanáctihodinových směnách, vždy po dvou má několik dnů volno. Část směny odebírá vzorky, poté vyplňuje dokumenty, které ke každému z nich patří. To, že je dosud studentem bez praxe podle něj nevadí, je navíc připraven se od zkušenějších kolegů učit. Jak dlouho bude v „Baťovce“ pomáhat neví. „Nijak to neřeším. Dokud bude škola zavřená, budu v nemocnici pracovat. Nevidím v tom žádný problém, už proto, že mám ve Zlíně privát a nemusím denně dojíždět,“ uzavřel student.
Mgr. Zdeněk Dvořák, PR specialista nemocnic Zlínského kraje