Zlínský kraj - V roce 1992 ve Zlíně spoluzaložil Kovárnu VIVA. Od roku 2015 je také prezidentem Zlín Film Festivalu - Ing. Čestmír Vančura. Letos zvítězil v krajském kole prestižní soutěže EY Podnikatel roku 2018, jejímž cílem je ukázat veřejnosti vynikající osobní příklady na poli podnikání. Navíc získal Cenu České televize za Podnikatelský přínos kultuře a umění.

Pane Vančuro, co je předpokladem toho, aby člověk v byznysu uspěl?
Musíte to chtít opravdu dělat, potom se spoustu věcí naučíte. Hodně se dozvíte od svých spolupracovníků, také od svých zákazníků i od svých konkurentů. Samozřejmě musíte svému povolání mnoho věcí podřídit.

To asi platí obecně, pokud člověk chce být ve svém oboru respektovaný, ale máte nějakou osobní teorii úspěšného podnikání?
To prvotní je nezklamat své okolí, své spolupracovníky a zákazníky, je dobré navázat na tradici. Zlínské strojírenství vždy mělo vysoký kredit, i když kovařina stála trochu stranou. Když jsme začínali, byla to bezvýznamná dílna. Měli jsme ale ambici udělat z ní dobrou firmu, mezi jejíž zákazníky budou patřit ty nejlepší světové nebo alespoň evropské podniky, a to se nám postupně podařilo.

Musí být podnikatel i tak trochu predátor a mít „čich na kšeft“?
Úspěšnost v každém oboru stojí na invenci a záleží na tom, jaké si vyberete spolupracovníky. Samozřejmě když je člověk v čele firmy, je zodpovědný za to, kterým směrem jít. Musíte oboru rozumět a obchod je jeho přirozenou součástí. Potřebujete určitou předvídavost, protože většina věcí, jimiž se zabýváme, míří do budoucnosti, vše se musí nastavit tak, aby to fungovalo. A pak řešíme provozní záležitosti: jak zvládnout nárůst objemu práce, nebo naopak, jak se vyrovnat s krizemi. Zažili jsme brutální krizi v roce 2009, kdy jsme museli činit rozhodnutí v situacích, v nichž nelze vyhovět všem, ani sobě.

Napadá mě, že v byznysu je intuice stejně důležitá jako v umění – víc než nějaké logické racionální vzorce…
Univerzální recept neexistuje, to by všichni byli jenom úspěšní. Určité charakteristiky člověk asi musí mít, aby obstál: vysoký práh bolesti a dostatek energie v dobách, kdy je to potřeba. A musíte mít kolem sebe ty správné lidi – ne jen na vedoucích pozicích, ale na všech článcích.

Jaké mají podmínky ti, kdo u nás chtějí podnikat?
Jsou pro všechny stejné, moc nezáleží na tom, v jaké je to době. I krize je příležitost. Hodně věcí se díky ní naučíte, pokud chcete. My jsme v roce 2009 měli v některých měsících pokles i 75 procent objednávek oproti předchozím letům, to bylo tvrdé. Buď propadnete panice, anebo si řeknete, že nic netrvá věčně a dokážete to. Je pro to nutné zvládnout řadu věcí, řízení zásob, cash flow, personální otázku. Když situace zasáhne větší počet lidí, jimž se výrazně omezí příjem, nebo se s nimi musíte na čas rozejít, je to těžké. Jste jim blízko a nesete si i jejich starosti: mají hypotéky, půjčky a své problémy. Od toho se nedokážete a nemůžete úplně odstřihnout. To vás nutí věci rychle a pokud možno dobře vyřešit. Ale přesto je někdy potřeba udělat i to, čemu všichni kolegové nerozumí, a věřit, že to bylo správné. Role šéfa není v tom, aby se chytal za hlavu.

Co dnes podnikatelům nejvíc komplikuje život?
Teď jsme na vrcholu, kdy se všem daří a to doprovází veliké plýtvání. Už před pěti lety jsme věděli, že lidé budou chybět, ale z úrovně centrálních orgánů se nedělo nic. Když jsme ve firmě zvyšovali výrobu, neplánovali jsme masivní nárůst počtu zaměstnanců, ale snažili jsme se zvýšit produktivitu, aniž by lidé museli pracovat rychleji. To se nám hodně vyplatilo. Stát v době, kdy firmy začaly signalizovat nedostatek lidí, poskytoval dotace na zřizování nových provozů a podniky se musely zavázat, kolik zaměstnají nových lidí, to vůbec nemělo logiku. A z podpory robotiky se stalo spíše téma odborů, že to lidem vezme práci. Rád bych viděl někoho z těch kazatelů, jak by chodil na 3-4 směny a dělal těžkou práci. Toto společnost nezvládla. Myslím si, že systémová podpora programů na zefektivnění výroby by firmám pomohla víc. Dnes řešíme problémy, které nemusely být, a to je plýtvání potenciálem nás všech. V ČR byla ještě nedávno potíž získat povolení pro zaměstnání lidí např. z Ukrajiny na krátkodobou výpomoc, Polsko jich mělo 2 miliony. Krize mají i ozdravný účinek, protože se v nich rychleji řeší problémy a vyčistí vzduch.

Jste aktivní i v oblasti kulturní a veřejné. Usilujete o využití zlínského zámku, vzal jste „pod svá křídla“ zlínský filmový festival – co vás k tomu vedlo?
Dvacet let jsem nedělal nic jiného, než budoval firmu a všechny peníze jsme investovali zpět do jejího rozvoje. Když začínáte podnikat, nemůžete zároveň provozovat charitu a věnovat se koníčkům. Byl jsem hodně v práci a plně jsem se koncentroval na firmu. Už jsem si připadal jako vyprázdněná monotematická osobnost. Potřeboval jsem si odpočinout a využít zkušenosti i pro jinou oblast. A tak jsem se začal věnovat i něčemu, k čemu jsem měl kdysi blízko.

Také jste podpořil vydání knihy Zdeňka Pokludy Baťovi muži – je pro vás tato éra dějin inspirativní?
Zajímá mě historie a chtěl jsem se něco dozvědět o lidech, kteří byli u Bati pro veřejnost v pozadí, ale byli velmi důležití. Hlavnička, Čipera, Vavrečka, to jsou ještě poměrně známá jména, ale o řadě dalších v tom aparátu se toho tolik neví, a přitom byli pozoruhodní a důležití, jako v každé firmě.

Je zajímavé, jak silné téma pro vás jsou lidé, o které se úspěšný podnikatel opírá. To je sympatické…
Ale to je přece normální.

Lidé, kteří uspějí v podnikání, zkoušejí uspět také v politice. Rozumíte tomu a je to dobře?
To je stejné, jako s tím blahobytem, plýtváme. Konkrétně náš obor je založen na propracovaném systému, je precizně vymyšlen a funguje také díky tomu, že se dodržují osvědčené postupy a ty se zlepšují. Ale to se v řízení měst, obcí a státu moc neděje. Náš průmysl je řízen jednotnou normou a každý z našich pracovníků s ní musí být seznámen a musí dodržovat jasné mantinely. Počkejte moment, něco vám dám přečíst…přichází s knihou Slepování střepů, výběrem z díla J. A. Komenského od Benjamina Kurase, kde podtrhuje větu: „Vládnout dobře je možné jen tehdy, je-li to podle určitých pravidel a jsou-li tato pravidla neměnná“.
Helena Mráčková, krajský měsíčník Okno do kraje, duben 2019