Zlínský kraj – Představitelé Zlínského kraje si o víkendu 12. a 13. dubna připomněli 80 let od konce druhé světové války, s nímž jsou spojeny tragické události, k nimž došlo na Ploštině, Vařákových Pasekách, v Leskovci a v Prlově. Pietními akty na všech čtyřech místech uctili radní společně se zástupci dotčených obcí památku padlých. Připomeňte si s námi příběhy, které tvoří historii našeho regionu.
3. dubna 1945: Vypálení Juříčkova mlýna v Leskovci
Rodina mlynáře Jana Juříčka z Leskovce zaplatila na sklonku války za pomoc partyzánům nejvyšší daň. Pod obytnou částí mlýna byl totiž vybudovaný tajný bunkr, který sloužil jako středisko 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, a byl také pojítkem oblastí Javorníků, Vizovicka a Hošťálkovska. Bunkr byl skladem zbraní, střeliva, propagačních a tiskových materiálů, nacházela se zde i vysílací stanice či rozmnožovací tiskový stroj, ale měl také funkci lazaretu.
V noci ze 2. na 3. dubna 1945 byl mlýn obklíčen jednotkami SS a mlynář Jan Juříček (50) s manželkou Františkou (43), synem Janem (19) a dcerami Františkou (16) a Marií (14) byli vyvlečeni ze mlýna. Mlynář byl donucen z bunkru přivést jeho tehdejší obyvatele. V době akce jednotek SS se ve mlýně skrývalo 5 zraněných partyzánů a jejich ošetřovatel, mnich František Agapitus Bláha.
Němci mlýn zapálili a během následné přestřelky zabili tři partyzány. Dvěma zbylým se podařilo uprchnout a schovat se v betonové rouře odvádějící vodu od mlýnského kola. To jednotky SS rozzuřilo, a proto mlynáře s jeho ženou a dvěma dcerami zastřelili a posléze vhodili do plamenů hořící usedlosti. Syn Jan zvolil dobrovolnou smrt v dýmu hořícího bunkru. Ošetřovatel raněných partyzánů, milosrdný bratr Bláha z vizovického špitálu, se gestapu vzdal a po výslechu byl poslán do koncentračního tábora v Mirošově u Plzně.
19. dubna 1945: Vypálení osady Ploština
Další z tragédií, která se na konci války odehrála na Valašsku, bylo vypálení osady Ploština. V listopadu 1944 se na Valašsko přesunuly jednotky partyzánů z brigády Jana Žižky pod vedením majora Murzina. Partyzáni si vytvořili základnu kolem pasekářské obce Ploština u Drnovic a na samotách v okolí, odkud podnikali záškodnické akce. Mezi partyzány však pronikli dva konfidenti gestapa – Oldřich Baťa a František Machů. Na základě jejich informací byla uspořádána trestní akce policejního komanda SS a protipartyzánské jednotky „Josef“ s cílem potrestat místní obyvatele za napomáhání odboji.
Ve čtvrtek 19. dubna 1945 vedli konfidenti nacisty na Ploštinu. Partyzánům se podařilo uprchnout, což členy komanda rozzuřilo. Po rabování, krutém vyslýchání a bití pasekářů byly nakonec zapáleny domy a obyvatelé nahnáni do plamenů, zastřeleni nebo upáleni zaživa. Na Ploštině bylo ten den vypáleno 10 usedlostí a zahynulo zde 24 osob.
Osada Ploština byla znovuobnovena v roce 1947 a téhož roku také vysvěcena nově postavená kaple, na jejichž pilířích jsou desky se jmény všech umučených pasekářů.
Ploštinskou tragédii zpracoval Ladislav Mňačko v autobiografickém románu Smrt si říká Engelchen (1959), který byl později také zfilmován (1969).
Národní kulturní památka Ploština
Na Ploštině byl v roce 1975 vybudován Památník protifašistického odboje, později v roce 1985 byla v jedné z nově postavených usedlostí otevřena expozice Muzea jihovýchodní Moravy o historii protifašistického odboje ve zlínském okrese. V roce 1999 byl památník zapsán do seznamu národních kulturních památek.
Následně prošel památník obnovou a 21. dubna 2023 byl slavnostně otevřen. Projekt v hodnotě 151 milionů korun byl financován s podporou dotace z IROP (110 milionů korun) a Zlínského kraje (41 milionů korun). Na místě dnes lidé najdou návštěvnické centrum, stálou expozici Tragédie na Ploštině, zrekonstruované stavení z roku 1947, které ukazuje tehdejší život pasekářů, nebo kapli Panny Marie Bolestné připomínající zemřelé občany Ploštiny.
23. dubna 1945: Prlovská tragédie
Nacistické běsnění na Valašsku pokračovalo na konci války v Prlově, kdy přišlo o život 23 nevinných občanů. Obec Prlov obklíčilo 23. dubna 1945 přibližně 600 příslušníků jednotek gestapa a jednotky „Josef“, tvořené většinou z řad příslušníků Hlinkovy mládeže, sudetských a slovenských Němců, speciálně vyškolených a vycvičených pro sabotáže, provokace a boj proti partyzánům. Obyvatelé Prlova byli donuceni shromáždit se v hostinci Antonína Ondráška, kde byli vyslýcháni a usvědčováni ze spolupráce s partyzány. Po krutých výsleších byla vyčleněna skupina obyvatel, kteří byli označeni za spolupracovníky. Usvědčené partyzány pak naháněli do hořících domů.
2. května 1945: Tragédie na Vařákových pasekách
Pouhých šest dní před koncem války byla německou skupinou SS vypálena pasekářská osada Vařákovy paseky patřící k Lačnovu. Ve 40. letech čítala deset obytných chalup, z nichž bylo osm zničeno.
Koncem druhé světové války v okolí operovaly partyzánské skupiny z brigády Jana Žižky. Po přestřelkách mezi partyzány a německými vojáky byla povolána jednotka SS k jejich likvidaci a dne 2. května 1945 zaútočila na osadu Vařákovy paseky. Partyzány zde už nezastihli, ti uprchli a obyvatele nechali na pospas SS v domnění, že jsou v přesile. Ve skutečnosti (podle dochovaných svědectví) čítala útočící jednotka SS pouhých 18 mužů. Ti vypálili osm chalup. Šest lidí mučili a následně zastřelili, ostatní hnali naboso k výslechu do Valašské Polanky. Z 15 zadržených bylo na přímluvu farské hospodyně Aurélie Ludwigové a místního faráře Jana Absolona propuštěno 11 lidí. Další 4 zadržení byli 4. května 1945 popraveni v Hošťálkové. Jen o několik hodin později bylo území osvobozeno postupující rumunskou a sovětskou armádou. Od roku 1950 na pasekách nikdo nežije.
Soňa Ličková, tisková mluvčí Zlínského kraje
