Zlínský kraj – Vzácného hosta měli v Luhačovicích. V tamní Vincentce si připomínali za přepočetné účasti návštěvníků bohatým kulturním programem 25 let moderní výroby a při té příležitosti pozvali právě věhlasného českého herce, aby jim pokřtil novým designem obohacené a inovované produkty. Nejen nejznámější léčivou vodu v lahvích, ale také celou řadu dalších výrobků.
Samotný křest bublinkami zvládli Jaromír Hanzlík i předseda představenstva Vincentka a.s. Jan Šumšal na jedničku a pak po autogramiádě vybyl v kruhu přátel čas na pár otázek.

Jaký je váš vztah k Vincentce? V hereckých a moderátorských kruzích bývá pozitivní…

Vincentku mám velmi rád. Opravdu patří k herecké profesi. My herci občas „haprujeme“ s hlasivkami. No a právě, jak známo, tahle léčivá voda je na nápravu vůbec to nejlepší.

Máte tedy vyzkoušeno na vlastní kůži, respektive hlasivky?

No jejda, mnohokrát mi pomohla. Inhalovat, kloktat, to je velmi důležité, efekt se dostaví brzy a zaručeně.

Pročpak máte rád Luhačovice jako takové?

Z mnoha důvodů. Krásné lázně, celé město má svoji atmosféru, takového toho specifického ducha, což se možná hůře vyjadřuje, ale o to lépe prožívá. Je tu skvělý vzduch, na kolonádě nádherné ženy, no řekněte, proč by se sem člověk nevracel rád.

Jak často sem vlastně máte možnost vyrazit?

Nebudu asi úplně přesný, ale během roku, ono to letí, možná dvou, jsem tu tuším počtvrté.

Kousek odsud je Zlín, co vám říká tohle spřátelené město?

No taky hodně, mám z dětského festivalu Zlatý střevíček, to mne moc těší. Zlín je pro mne i Baťa a pak taky jedna báječná věc a to je jedinečná sbírka automobilových veteránů rodiny Samohýlovy, tu jsem si tedy prohlédl s opravdovým zájmem, úžasná věc.

Před kamerou jste stál jako klučina desetiletý, pak třináctiletý a od raného mládí pak prakticky neustále. Už si dáváte pauzu?

Teď se ráno probudím a jdu do důchodu. A když se probudím druhý den, tak jdu do penze. Ale je to makačka, to byste nevěřil.

Aha, jste ovšem považován za člověka činorodého i po sedmdesátce, točíte něco?

Teď ne, ale něco se vždycky chystá. Když jsme v těch česko-slovenských Luhačovicích. Niečo sa mele, ale veru neviem povedať nič konkrétne.

Našel jste tu už dávno před křtem nové Vincentky přátele, rodinu Šumšalovu, je to tak?

Jasně, že to tak je, jsou obdivuhodní, oni – táta Láďa a syn Honza – tu zdejší Vincentku vlastně ze stavu velmi špatného, téměř klinické smrti, za čtvrt století dostali hodně nahoru. Moc mne to těší a jsem rád, že jsme se poznali.

Jan Čada