Zlínský kraj – Měří několik milimetrů, nejvýš pár centimetrů, přesto byly před čtyřmi tisíci lety záměrně vyrobeny tak, aby zabily člověka. To zjistili vědci, kteří po dobu čtyř let zkoumali jeden z největších souborů pravěkých kamenných hrotů šípů ve střední Evropě. Ten je ve vlastnictví holešovského městského muzea.
V archeologické sbírce holešovského muzea je uloženo 189 hrotů z různých etap vývoje člověka, 158 z nich pochází z klíčových vykopávek z nitranského pohřebiště Holešov – Zdražilovsko, kde se v současné době nachází průmyslová zóna. Většina z těchto šipek byla prokazatelnou zbraní k zabíjení, což potvrzuje neobvyklý experiment, ke kterému si vědci holešovskou sbírku půjčili.

„Naše balistická 3D analýza a balistický experiment prokázaly, že šipky byly specializované na rotaci v tkáních, způsobovaly radikální trhliny a měly cíl povalit. Nedaly se z rány snadno vytáhnout, měly v ní zůstat a způsobit infekci,“ vysvětluje Ludmila Kaňáková z Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity v Brně a upřesňuje, že mluvíme o období 2200–1900 let před Kristem.

Archeologové sice mají jen málo dokladů o válečných střetnutích v době pravěku, domnívají se však, že mohlo jít o skupiny lukostřelců, které provázely a chránily karavany převážející přes Karpaty suroviny. Zejména kovy nebo třeba jantar.

„Vysvětlovalo by to jejich vysokou mobilitu, kterou doložila traseologie a transportní experiment. Na šipkách jsme našli výrazné stopy způsobené přenosem v zádovém toulci odpovídající stovkám kilometrů v krátkém čase. Šipky se totiž střelbou rychle ničily, v průměru se ulomily při prvním až třetím zásahu. Mezi vyrobením a poškozením tedy lukostřelci urazili desítky až stovky kilometrů a my víme, že nešli, ale běželi,“ říká brněnská vědkyně.

Nitranské lukostřelce si můžeme představit jako malé, dobře organizované a soběstačné jednotky, které se velmi rychle a nenápadně pohybovaly krajinou západního předhůří Karpat a které byly v případě střetnutí fatální. Zajímavé je také to, že některé šipky ve sbírce jsou vyrobené z hornin pocházejících z míst stovky kilometrů vzdálených od Holešova. Například z Krumlovského lesa nebo z oblasti Krakova. Jak se k nám tedy dostaly?

„Lukostřelci mohli tyto oblasti navštěvovat, mohli také obchodovat s někým, kdo se tam pohyboval. Nedaleko Holešovska se nachází Moravská brána, údolí, které propojuje údolí Moravy se severní Evropou a bylo nejvýznamnějším pravěkým koridorem ve střední Evropě. V případě krakovského pazourku mohl horniny také přinést ledovec během poslední doby ledové,“ myslí si vědec Jan Machala.

Odborníci z Brna nicméně zmiňují také to, že některé hroty byly vyrobeny z jiných, mnohem starších nástrojů. „To znamená, že vhodné kameny na Holešovsko přinesli lidé již v době kamenné a lidé v době bronzové je o tisíc let později našli a udělali z nich drobnější nástroje. Třeba hroty šípů,“ dodal Machala.

Z Brna do Holešova se sbírka vrátila po čtyřech letech zkoumání loni před Vánocemi. Muzejníci šipky opět uložili do depozitu a je jisté, že je vystaví v rámci připravované stálé expozice Městského muzea a galerie v Holešově.

Kateřina Nosková