Zlínský kraj - Paní Zdena Wasserbauerová se narodila 21. 6. 1940 v Nedakonicích na Uherskohradišťsku. Chtěla studovat zdravotní školu, ale kvůli těžké nemoci maminky musela převzít péči o tři mladší sestry, které již dnes nežijí. Pracovala v otrokovickém Barumu, kde při zaměstnání vystudovala střední ekonomickou školu. Od roku 1997 se intenzivně věnuje náboru lidí do českého národního registru dárců kostní dřeně, který dnes čítá téměř 100 tisíc lidí. V roce 1996 totiž onemocněl leukémií jeden z jejích vnuků – tehdy sedmiletý Pavel. Léčil se na dětském oddělení olomoucké fakultní nemocnici. „Tam jsem se poprvé setkala s touto vážnou diagnózou. Bylo to pro mě strašlivé období. Ptala jsem se pana profesora Vladimíra Mihála, jaké máme naděje, ale muselo se čekat asi jedenáct měsíců, než bude ukončena chemická léčba. Plakala jsem. Pan profesor mi řekl: ´Brečet nepomůže. Musí se něco dělat!´ A tak jsem začala shánět dárce,“ vzpomíná paní Zdena. Vnuk se uzdravil, vystudoval, a dnes tento mladý muž občas i vypomáhá své babičce při náboru nových dárců. Sama paní Wasserbauerová za 24 let činnosti získala do registru 19 250 dárců a dopomohla k záchraně dvou stovek lidských životů. Chodí přednášet na střední školy a oporu našla také u pořadatelů velkých akcí, jako jsou Dny lidí dobré vůle na Velehradě, Barum Czech Rally Zlín, Letní filmová škola Uherské Hradiště, Zlin Film Fest, Den Zlínského kraje apod. Všude tam uskutečňuje osvětu a nábor.
   A právě před Dnem Zlínského kraje, který se uskuteční 19. září, jsme se pro krajský Magazín 21 paní Wasserbauerové zeptali:

Paní Wasserbauerová, Váš příběh je už asi dobře znám, stala jste se už opravdu veřejně známou osobou. Pomáhá Vám Vaše jméno při shánění nových dárců?
   Celý život jsem jako účetní pořád něco podepisovala a dlouhé jméno byla nevýhoda. Ale teď, když někam telefonuji, lidé říkají: „Aha, kostní dřeň, vy jste ta s tím dlouhým jménem.“ Kdybych byla Nováková, hůř si to zapamatují. Konečně je to výhoda.
Ze kterých aktivit z poslední doby máte radost?
   Teď to třeba bylo úžasné na Letní filmové škole, kde se přihlásilo 244 dárců. Všichni to byli milí, uznalí a vstřícní mladí lidé.
Proč je tak důležité, aby dárci byli mladí?
   Darovat může člověk klidně i v 50, ale mnohem líp a rychleji se ujímají kmenové buňky od mladách zdravých lidí nad 18 let. Je to jako s plodností: dvacetiletá žena otěhotní ve dvaceti „ani neví jak“, s vyšším věkem se tato schopnost organismu postupně snižuje. Člověk při transplantaci má vybitý imunitní systém a hrozí mu nebezpečí infekce, která pro nemocného může být fatální. Buňky od mladých dárců rychle startují, což je velmi důležité.
Netajíte se tím, že podporujete výstavbu nové nemocnice, proč?
   Když se začalo před rokem a půl mluvit o možnosti výstavby nové nemocnice, ptala jsem se na názor pana profesora Mihála z Fakultní nemocnice Olomouc a pana profesora Vítko z IKEMu, kteří sjezdili spoustu nemocnic ve světě. Oba mě přesvědčili, že přístroje a technologie, které se teď využívají v medicíně, vyžadují prostory, které jsou tomu uzpůsobené, nikoliv pavilonového typu. A pokud je možnost, ať se tedy staví nemocnice nová! Oba mě velmi povzbudili k tomu, abych za ni bojovala.
Máte přece jen už svůj věk, a pořád jdete z akce do akce. To tedy zasluhuje respekt!
   Něco vám povím: Jakmile mám jít žehlit nebo nakupovat, tak to se mi nechce. Připadám si unavená. Ale pak si řeknu: Ty nejsi unavená, ty jsi líná. Vezmu si brufen a jdu. A když jsem mezi lidmi a daří se shánět dárce, tak mi to dodává sílu. Jsem ráda, že mi Pán Bůh dává zdraví. Že můžu ráno vstát a zase pokračovat.
Mgr. Helena Mráčková, Krajský úřad Zlínského kraje