Zlínský kraj – Nenápadný domek ve zlínské čtvrti Zálešná. Před pěti lety na něj instalovali pamětní desku, která připomíná, že se tu narodil Jan Libíček. Muž, který si zahrál ve čtyřech desítkách filmů, třebaže se dožil pouhých dvaačtyřiceti let. A přestože některé prameny tvrdí, že se do Zlína dostal až jako mimino a narozen je o kus dál v Hranicích, nic to nemění na tom, že ke Zlínu tento kulatější sympaťák patří přímo bytostně. Dům na Zálešné prošel rekonstrukcí, bydlí tu Libíčkovy dvě příbuzné. Ta mladší, paní Jitka, měla za manžela Libíčkova synovce. Jinak herec vlastní děti neměl, ale dvě manželčiny dcery přijal za vlastní a vzorně se o ně staral.
   Staral se i o manžela paní Jitky, to když byl ještě kluk. „Strejda Honza byl se slavným představením Král Ubu v Londýně, přivezl mému muži a jeho bráchovi rifle, kluci si je pyšně oblékli do školy, tam jim ale důrazně připomněli, že je to buržoazní záležitost, a tak se jich alespoň pro školu museli vzdát,“ vybavuje si vzpomínky manžela paní Jitka.
   Naproti domu, kde strávil Libíček coby dítě i mladý muž řadu let, dnes bydlí s maminkou Marií šedesátník Ivo Chromík. „My jsme moc rádi, že můžeme být v duchu nablízku tak významnému člověku. Já si vybavuji především jeho filmy, byly úžasné. Třeba takoví Světáci, to byla herecká elita. Sovák, Brodský, Janžurová, Jirásková, Bohdalová a právě náš soused. To svědčí o tom, jaká to byla herecká extratřída. Anebo Šest medvědů s Cibulkou, to je dokonalý film a dokonalý herecký part Jana Libíčka,“ vybavuje si pan Ivo.
   „Myslím, že rozdával smích a dobrou náladu, to je samo o sobě úžasné. Jen si asi zkrátil život tím, že se vyhýbal lékařům, jak víte, zemřel přímo při natáčení filmu Jak utopit doktora Mráčka už v roce 1974, před pěti lety to tu popisoval pan režisér Vorlíček,“ zamýšlí se paní Marie Chromíková, která je jen o čtyři roky mladší než slavný herec.
   Právě slavný režisér Václav Vorlíček před rovnými pěti lety při odhalení pamětní desky vzpomínal na natáčení se svým dvorním hercem, Zlíňanem a pak samozřejmě Pražanem Janem Libíčkem.
„Byl úžasný, vždy skvěle připravený, nesmírně pohyblivý, třebaže korpulentní postavy. Časem jsem mu začal prostě říkat Jeníčku. Nešlo to jinak, byl nesmírně hodný, dobrý a laskavý člověk,“ říkal tehdy muž, který už režíruje Libíčkovy herecké kreace před nebeskými kamerami.
Jan Čada