Rusko – Ruské vedení sice od začátku vpádu na Ukrajinu neustále blouzní o denacifikaci tamního obyvatelstva, sami Rusové se ale chovají na dobytém území ještě hůř jak nacisté. Vedle vraždění, mučení, znásilňování, ničení a loupení také unášejí ukrajinské civilisty do Ruska a na Sibiř. Ani to však těmto rudým okupantům nestačí – oddělují děti od rodičů a dávají je k „adopci“ do ruských rodin.

Svět se o těchto (dalších) zločinech zrůdného Putinova režimu dověděl patrně přehmatem úřadníka. Úřad pro rodinu a děti ruského Krasnodarského kraje totiž podle ISW (amerického Institutu pro studium války) zveřejnil informaci o programu, v jehož rámci Rusko přemístilo 1000 dětí z ukrajinského Mariupolu do ruských měst, kde je adoptovaly místní rodiny. Některé děti skončily až na Sibiři, např. v Irkutsku. V informaci rovněž stálo, že 300 dětí stále ještě čeká na nové rodiny. Ruské úřady těmto rodinám za „adopci“ nabízejí jednorázovou státní podporu.

Když se tento další zločinný skutek Ruska provalil, Rusové informaci stáhli a začali tradičně lhát, že materiál na web umístili hackeři během kybernetického útoku.

Ruští barbaři z okupovaných území Ukrajiny již do Ruska deportovali dva miliony Ukrajinců, včetně několika set tisíc dětí. Podle informací listu The New York Times bylo mnoho Ukrajinců nuceno nastoupit do vlaků či jiných dopravních prostředků a strávit desítky hodin na cestě do Ruska, kde na ně po vystoupení čekaly kamery místní televize. Ta akci prezentovala jako ruskou humanitární pomoc.

Mluvčí ukrajinského ministerstva zahraničí Oleh Nikolenko tyto zločinné praktiky označil za závažné porušení mezinárodních úmluv a vyzval k vrácení dětí jejich rodičům nebo opatrovníkům.

Také ISW v této souvislosti podotkl, že násilné odebírání dětí příslušníků jedné skupiny a jejich následné předávání druhé skupině lidí s úmyslem likvidace první skupiny je porušením Úmluvy OSN o zabránění a trestání zločinu genocidy z roku 1948, kterou ratifikovalo i Rusko.

Svět už ale dnes ví, že Rusové žádné smlouvy nedodržují a že jakékoliv vymáhání a vyzývání k dodržování přijatých úmluv (jakožto i uzavírání nových dohod) s tímto teroristickým státem je jen ztráta času a projev velké naivity. Navíc je třeba připomenout, že násilné deportace ať už vlastních či cizích občanů na Sibiř jsou v sovětsko-ruské historii národním zvykem a běžný vycepovaný a ujařmený Rus se nad něčím podobným ani nepozastaví.

evak