ČR - Pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti) v projevu věnovaném 75. výročí Pražského povstání (5. května 1945) prohlásil, že Rudá armáda dorazila do Prahy 9. května jako do fakticky svobodného města, přičemž SSSR tedy neměl hlavní zásluhu na jejím osvobození. Podle Novinkami oslovených historiků jde v zásadě o správné tvrzení, byť je třeba jej zpřesnit.
   Lidé při Pražském povstání podle Hřiba šli bojovat na barikády za svou svobodu, i když si byli vědomi převahy nacistů. „Na památku těchto lidí, kteří se nebáli vzít svůj osud, osud svého města do vlastních rukou, nesmíme nikdy zapomenout," uvedl. I díky nim byl podle primátora nacistický odpor na českém území zlomen a národ mohl získat zpět svou čest.
   Je proto podle něj třeba si připomenout, že Rudá armáda dorazila do Prahy až poté, co se 8. května Němci vzdali České národní radě. „Sověti tak přijeli do města fakticky svobodného a nenesli hlavní zásluhu na jeho osvobození, i když si ji z politických důvodů připisovali a stále rádi připisují,” poznamenal.
   Nikdo podle Hřiba nezpochybňuje roli Sovětského svazu na ukončení druhé světové války. „Je ale třeba na něj pohlížet také jako na jednoho ze strůjců tohoto nejkrvavějšího konfliktu v dějinách lidstva, který byl po první dva roky války spojencem nacistického Německa,” řekl.
   S tím nesouhlasí odborník na moderní dějiny slovanských národů Jan Rychlík z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
   „SSSR válku nevyvolal, to je nesmysl. Ale i kdyby ji vyvolal, tak by to z hlediska nás Čechů vůbec nevadilo. Válka byla totiž ve skutečnosti pro Čechy v roce 1939 jedinou možností, jak obnovit státní samostatnost. Česká otázka nebyla po vzniku protektorátu totiž řešitelná jinak než válkou. Stála mnoho životů, ale jinak to nešlo,” napsal Novinkám a dodal, že jsou ještě důležitější věci než mír – lidská důstojnost a svoboda.
   Podle historika a pedagoga Zbyňka M. Dudy se nyní znovu překrucují historická fakta. „Nejde jen o to, kdo se svorně podílel na zrodu 2. světové války, na zničení Polska a dalších evropských států, ale také o to, kdo vydatně podporoval od roku 1941 SSSR, jenž se musel bránit obrovské převaze – bez pomoci USA by to stěží bylo možné. Kromě Sovětů to byli Američané, kteří jako jediní vedli čtyři fronty současně: Africkou, Atlantskou, Pacifickou a Evropskou,” vyjmenoval.
   Co se týká přímo Hřibova výroku o příjezdu rudoarmějců do již svobodného tuzemského hlavního města, s tím už historici příliš problém nemají. Vědecký pracovník Historického ústavu Akademie věd ČR Vojtěch Kyncl tvrdí, že primátor vystihl situaci „velmi přesně”, zmíněný historik Duda se s tím „plně ztotožňuje”.
   „Jde o výrok v zásadě správný,” sdělil Novinkám i David Svoboda z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), který se profesně orientuje též na období druhé světové války, hlavně s důrazem na dění na Ukrajině.
   Ranní české zvolání dne 5. května 1945, kdy hlasatel Zdeněk Mančal oznámil: „Volá český rozhlas, voláme všechny Čechy...”, jímž dal podnět k bojové domácí operaci nazvané Pražské povstání, posléze podle Dudy zapadlo do směsice všech závěrečných zvratů 2. světové války v Evropě. Ve dnech 5. až 8. května vyrostly stovky barikád, na kterých bojovaly tisíce lidí z celé oblasti Protektorátu Čechy a Morava, přičemž více než 3000 z nich dalo své životy na oltář vlasti. „V rozhodující chvíli přispěchaly barikádníkům na pomoc dobře vyzbrojené oddíly Ruské osvobozenecké armády (ROA) pod velením generála Buňačenka. V bojích do 7. května padlo více než 300 příslušníků ROA,” řekl Duda Novinkám.
   Samotné první mechanizované brigády tzv. 1. ukrajinského frontu (vojenská formace Rudé armády za 2. světové války – pozn. red.) se podle historika Svobody dostaly na pražské předměstí 9. května ve 4 hodiny ráno, tedy půl dne po kapitulaci vojska Rudolfa Toussainta, německého generála, který 8. května 1945 v 16:00 před Českou národní radou v čele s Albertem Pražákem podepsal kapitulační protokol o stažení Němců z Prahy a ponechání těžkých zbraní v Praze.
Z Koněva osvoboditele Koněv osvobozený
  „Onoho 9. května přes den však v Praze vzplanuly ještě místní menší přestřelky s fanatickými nacisty, kteří nebyli ochotni se vzdát. Ze 30 rudoarmějců, kteří v hlavním městě toho dne zahynuli, v nich podle ruského historika Kirilla Alexandrova zahynulo 10. Přesto platí, že to Praha s vlasovci osvobodili Koněva (maršál Ivan Koněv, velitel vojsk Rudé armády na východní frontě – pozn. red.), nikoli Koněv Prahu,” uvedl Svoboda.
   „K tomu, jak jsme osvobodili Koněva, jen upřesnění: Sovětům totiž odpadly líté boje o každý dům. Bylo to to nejlacinější vítězství snad za celou válku,” doplnil.
Ne všichni zemřelí rudoarmějci padli v bojích
   Také historik Kyncl připomněl, že Praha byla 9. května už pod kontrolou povstalců, ovšem zároveň zdůraznil, že bez tlaku Rudé armády by bylo povstání nakonec utopeno v krvi. „Stejně tak je ale faktem, že kdyby Sověti neujišťovali americké velení o své včasné pomoci Praze, byli by Američané ve městě již o dva dny dříve, a tím by padl argument SSSR o své sféře vlivu, kterým zaštiťoval svoji politiku ve střední Evropě dalších padesát let,” vysvětlil pro Novinky.
   „Rudá armáda tedy při závěrečných bojích ztratila tři desítky mužů. Tato fakta jsou nezpochybnitelná, ale pro úplnost k nim přidejme poslední údaje ruského badatele Vladimira Pomortzeffa, žijícího v Praze, který si dal k 75. výročí od ukončení války za úkol prozkoumat ruské státní archívy, aby mohl spolehlivě určit, kdo je na pražských Olšanech pochován, kde a na co zemřel. Po roce 1945 československá vláda přidělila zdarma Sovětům pozemek (totéž představuje britský, rumunský a bulharský vojenský hřbitov), kde je dodnes centrální místo padlých rudoarmějců jak na území Prahy, tak i celé republiky, čímž se dosáhlo počtu kolem 500 pohřbených mužů. Badatel zjistil mnohé nedostatky v archivních zdrojích (špatně uvedená jména a hodnosti), ale hlavně potvrdil, že v samotné Praze padlo kolem 30 příslušníků RA, ostatní pak na různých místech Slezska, Moravy a Čech, ale ne vždy v bojích, nýbrž utopením, sebevraždami a alkoholickým zmožením. Své poznatky předal Velvyslanectví Ruské federace v Praze, které potvrdilo, že v brzy provede nezbytné opravy, aby vše ladilo s historickými fakty,” popsal Duda.
   „Devátý květen byl nepochybně významným dnem," uvedl Jan Rychlík ve svém nedávném článku pro deník Právo. V období tzv. reálného socialismu se stal podle něj nejprve hlavním, a pak i jediným státním svátkem. Legitimita komunistického režimu a spojenectví se Sovětským svazem se opíraly právě o osvobození země sovětskou armádou.
   Po roce 1989 přestal být příchod sovětské armády do Prahy v květnu 1945 explicitně připomínán: proto byl už v roce 1990 přesunut státní svátek z 9. na 8. května, tedy dne kapitulace Německa a konce války v Evropě. Byla také zvýrazňována role Pražského povstání jako hlavního činitele osvobození.
   V souvislosti s odstraněním pomníku maršála Ivana Koněva radnicí Prahy 6 se tak znovu rozhořela vášnivá diskuse na téma, kdo vlastně osvobodil hlavní město. Byli to samotní pražští povstalci bojující na barikádách, anebo vojska maršála Koněva, která přispěchala Praze na pomoc? Anebo to snad byla dokonce Ruská osvobozenecká armáda (ROA) generála Vlasova, bojující nejprve na straně Němců?
Filip Šára, Novinky, Právo