Vsetín – Letos 3. března uplynulo 150 let od úmrtí Michaela Thoneta – zakladatele světoznámé nábytkářské firmy a tvůrce nejslavnější židle všech dob, který se výrazně zapsal do historie našeho regionu..
Michael Thonet se narodil 2. července 1796 do rodiny koželuha v západoněmeckém městečku Boppard nad Rýnem. Vyučil se jako stolař a v pětadvaceti letech si zde založil malou dílnu na výrobu nábytku. V Boppardu se také roku 1924 oženil s Annou Marií Grahsovou, se kterou počali celkem 13 dětí (dva synové a šest dcer ale zemřelo během prvního roku po narození).
Thonet se stal brzy vyhlášeným řemeslníkem po širokém okolí. Nad ostatními výrobci vyčníval zejména díky zdokonalení známého postupu ohýbání vrstveného dřeva, který spočíval v tom, že svazky dýh nejprve povařil v tekutém klihu a poté je ohnul podle předem připravené formy. Byl to levnější a rychlejší způsob, jeho výrobky byly navíc lehčí a pevnější, než u konkurence. Dílna se postupně rozrůstala a ve 30. letech zaměstnával už kolem 30 tovaryšů.
Uznávaný stolař ale mířil ještě mnohem výš. Pro svůj výrobní postup získal patenty ve Francii, Anglii a Belgii, naopak v Prusku mu je neuznali. Patentová řízení ho sice finančně velmi vyčerpala, ale během průmyslové výstavy v Koblenci jeho nábytek učaroval rakouskému kancléři Klemensi Wenzel von Metternichovi, který Thonetovi poskytl podporu. Michael se po čase rozhodl přestěhovat i s rodinou do Vídně. Zpočátku se zdálo, že to nebyl šťastný krok, jelikož kvůli patentovému řízení a stěhování dílny přišel o většinu svých financí. Nakonec se ale znovu postavil na vlastní nohy díky subdodavatelské zakázce na parkety a nábytek v Lichtenštejnském paláci. V roce 1849 si založil ve Vídni vlastní dílnu, kde pracovalo na 60 dělníků. Do firmy následně vstoupili i jeho synové a vznikl podnik s názvem Thonet Söhne. Jeho výrobky se v rakouské metropoli staly vyhlášenými a pořizovaly si je i přední šlechtické rodiny či známé hotely.
Ve Vídni Thonet vylepšil i svoji výrobní technologii, kdy místo lepených dýh začal ohýbat masivní dřevěné hranolky v horké vodní páře. Ohýbání napařeného dřeva v ocelové formě, kde se napětí přenášelo na ocelový pás, umožnila velkovýrobu nábytku, který byl lehký, originálně tvarovaný a cenově dostupný. Nová technologie byla nejprve potvrzena císařským privilegiem a později i patentem. Přechod na masovou výrobu znamenal pro Thonety zásadní zlom. Michael Thonet převedl roku 1853 firmu na své syny. Vznikla tak nová značka Gebrüder Thonet, ovšem řízení podniku zůstalo nadále v jeho rukou. Thonetův elegantní lehký nábytek s ladnými tvary získával dále na popularitě a stal se módní součástí vybavení restaurací, kaváren, divadel, kanceláří i domácností.
Nárůst objemu výroby znamenal i nutnost založit nové továrny a rodina zamířila k nám na Moravu. Důležitým faktorem byl zejména dostatek bukového dřeva ve zdejších lesích, které se nejlépe hodilo k ohýbání. Dalším důvodem byla dostupná a levná pracovní síla pro továrny, v podobě místních obyvatel. Thonetovi se nechtěli zadlužovat u bank, a tak první továrny byly prosté a nenákladné. Roku 1857 postavili pobočku v Koryčanech a o čtyři roky později i v Bystřici pod Hostýnem. Sami vymysleli i strojní vybavení, které bylo jednoduché a umožňovalo i nekvalifikovanou obsluhu.
V roce 1868 Thoneti zamířili i na Vsetínsko, kde rovněž nebyla nouze o kvalitní bukové dřevo. Nejprve si pronajali parní pilu v Halenkově, jejíž provoz byl za dohledu samotného Michaela Thoneta rozšířen i na ohýbárnu dřeva, leštírnu a rašplovárnu. O dva roky později si rodinná firma otevřela pobočku i přímo na Vsetíně. Pronajala si část panského dvora na pravém břehu Bečvy za pivovarem, kde vznikla továrna, která se stala jedním z největších zaměstnavatelů ve městě. Rodina Thonetů se tak podílela na rozvoji Vsetína jako známého centra dřevozpracujícího průmyslu Valašska. V roce 1892 se stala i majitelem Vsetínského velkostatku, jehož součástí byl i zámek, ve kterém dnes sídlí Muzeum regionu Valašsko. Tyto majetky Thonetům patřily do roku 1938, kdy je na krátko získala do svého vlastnictví rodina Baťů.
Firma Thonet postupně expandovala na trhy po celém světě. Další továrny vznikly třeba v Radomsku (dnešní Polsko), německém Frankenbergu a dokonce i v USA. Toho už se však Michael Thonet nedožil, zemřel 3. března 1871 ve Vídni, kde je i pochován. Odešel jako velmi uznávaný a úspěšný podnikatel, jenž za svůj přínos společnosti získal i řadu ocenění, včetně Rytířského kříže řádu Františka Josefa či Zlatého kříže za zásluhy či. Vedení firmy po smrti zakladatele převzali jeho synové Michael Thonet mladší (1824–1902), Josef Thonet (1830–1887), Jakob Thonet (1841–1929) a August Thonet (1829–1910).
Výrobkům firmy Thonet je věnována i část stále expozice zámku Vsetín Živá paměť regionu, virtuální výstava na strnkách Muzea regionu Valašsko TOP 10 mezi židlemi z ohýbaného dřeva a muzejní publikace Fenomén ohýbaného nábytku.
Pavel Mašláň, Muzeum regionu Valašsko
