Vsetín, Brno – Je to smutná vizitka českého soudnictví, pro které není problém natahovat kauzy na desítky let. Není proto žádnou raritou, že případ vystěhovaných Romů ze Vsetína se táhne už 18 let. I samotný verdikt brněnského Nejvyššího soudu, který nyní zazněl, je rovněž přinejmenším prapodivný. Ten totiž čtyřem romským rodinám, které se v roce 2006 musely vystěhovat z pavlačového domu, určil odškodné ve výši 1,852 milionu korun. Vrcholem pak je odměna advokátky Romů, kteří mimochodem neplatili dlouhodobě nájem a podíleli se na totální devastaci pavlačového domu, jenž původně ve Vsetíně obývali. Za své služby ji má být přiznána odměna ve výši cca 4,5 milionu. Dle některých advokátů je tato odměna nepřiměřená, výstižnější by ale bylo označit tuto „odměnu“ za nehoráznou a státem tolerovanou zlodějnu v přímém přenosu. Vše samozřejmě bude muset uhradit město Vsetín (konkrétně daňoví poplatníci), pokud neuspěje s odvoláním.

Nad čím ovšem odborník žasne a laik se diví, je samotný rozsudek, potažmo některé jeho části. Perlou čnící nad korunou celého verdiktu je tvrzení soudu, že „Příslušníci romského etnika „žijí přítomností“ a neřeší budoucnost, k přijímání závazků mohou přistupovat neuváženě ... (více níže v bodě 1). Zdá se, jakoby měl soud romské etnikum za nesvéprávné mentály, z čehož vyplývá, že město udělalo chybu, když tuto skutečnost nevzalo v úvahu a začalo celou situaci řešit, místo aby romské neplatiče vystěhovalo na dlažbu bez náhrady, jak mimochodem rozhodl soud už roce 2003. Po této osmnáctileté zkušenosti s českými soudy se už asi žádné město nepohrne do nějaké velké pomoci romské komunitě, neboť by mohlo hořce „zplakat nad výdělkem“, podobně jako Vsetín.

Nejvyšší soud tak vlastně svým pozitivně-diskriminačním verdiktem paradoxně varuje (a odrazuje) všechny pronajímatele, obchodníky, poskytovatele služeb atd., aby byli v jednání s tímto etnikem nadmíru obezřetní (popř. aby se do žádných transakcí vůbec nepouštěli), protože Romové dle soudu „...mohou k přijímání závazků přistupovat neuváženě, žijí přítomností a neřeší budoucnost...“.

Podobně nesmyslná je i část rozsudku přisuzující odškodnění i dětem, protože se „nepodílely na vzniku dluhu, ale utrpěly újmu přestěhováním“. Pokud děti utrpěly újmu přestěhováním, pak je to vina výhradně jejich rodičů, kteří neplatili nájem a devastovali nájemní prostory. Odškodnění by tedy měly požadovat po svých rodičích.

A co víc, soud nastolil absurdní otázku – měli by se tedy všichni pronajímatelé obávat pronajmout své prostory rodině s dětmi? Protože když rodiče nebudou platit nájem a budou demolovat majiteli byt a on je za to vypoví z nájmu, nebudou se pak po dvaceti letech děti vyhozených rodičů domáhat odškodnění za způsobenou újmu, jelikož ony se tehdy na dlužném nájemném nepodílely?

Město Vsetín považuje rozsudek za nespravedlivý a absurdní a hodlá se proti němu odvolat.

Okolnosti celé kauzy, které považuje město Vsetín za absurdní (převzato z webových stránek města Vsetín)

1) Nejvyšší soud uvádí: „Příslušníci romského etnika „žijí přítomností“ a neřeší budoucnost, k přijímání závazků mohou přistupovat neuváženě, proto lze snadno pochopit, že žalobci akceptovali žalovaným navržené okamžité řešení své situace a poskytli součinnost potřebnou k jeho realizaci bez náležité úvahy o tom, zda jako osoby závislé na sociálních dávkách budou vůbec v budoucnu schopni poskytnutou půjčku splácet a zakoupené nemovitosti udržovat v obyvatelném stavu, nebo dokonce opravovat.“

Komentář: Má být tedy každému příslušníkovi romského etnika přidělen opatrovník?

2) Nejvyšší soud uvádí: „Jakkoli je totiž jednání žalovaného nepřijatelné, i kdyby se ho nedopustil a žalobci by byli „jen“ vyklizeni bez náhrady, lišila by se jejich situace jen v tom, že by se neocitli daleko od Vsetína v nevyhovujícím domě, ale přímo ve Vsetíně takzvaně „na ulici“.“

Komentář: Rozsudek potvrdil, že Romové nebyli nuceni k vystěhování, ale současně lze z něj dovodit, že nechat Romy i s dětmi bez ničeho na ulici by bylo lepší,než nabídnout jim bydlení. Opravdu bylo lepší vystěhovat je bez náhrady než jim podat pomocnou ruku?

3) Odškodnění dětem přisuzuje soud vyšší proto, že se nepodílely na vzniku dluhu, ale utrpěly újmu přestěhováním.

Komentář: Z tohoto lze dovodit, že jakýkoliv pronajímatel, přesto, že bude mít pravomocné rozhodnutí soudu o vystěhování nájemníka, bude muset zvažovat, zda k vystěhování přistoupí. A to z toho důvodu, že tímto krokem může zasáhnout do práv dětí vystěhovaného, které se později mohou domáhat odškodnění.

4) Zatímco 46 žalobcům přiřkl Nejvyšší soud odškodnění v souhrnné výši 1,825 milionu korun, jejich advokátce bude přiznána odměna ve výši cca 4,5 milionu, tedy dvou a půl násobek výše odškodnění.

Komentář: Dle názorů mnohých advokátů je výše odměny advokátky s ohledem na opakování procesních úkonů nepřiměřená.

5) Nejvyšší soud uvádí: „Na druhé straně však nebylo prokázáno tvrzení žalobců, že k uzavření smluv byli žalovaným donuceni, ale naopak prokázáno bylo, že některé osoby, kterým byla nabídnuta stejná možnost, nabídku nepřijaly a ze Vsetína se nevystěhovaly, a nelze tak dospět k závěru, že žalobci uzavřeli smlouvu nesvobodně.“

Komentář: Proč Nejvyšší soud přistoupil k odškodnění, když sám dovozuje, že jednání města bylo etické?

ev, Michal Horský, Jana Raszková