Val. Meziříčí – Ambulance chronických ran funguje v Nemocnici AGEL Valašské Meziříčí již od roku 2015. Za tu dobu tým ošetřil více jak 1 000 pacientů s rozličnými typy a druhy ran. V rámci nemocnice funguje pětičlenný tým pro nehojící se rány napříč lůžkovými odděleními v čele s lékařem, který vše odborně zaštiťuje.
„Moje práce spočívá převážně v péči o rány, které se obtížně hojí, jde především o pacienty v ambulantní sféře a pacienty hospitalizované v naší nemocnici,“ říká na úvod vedoucí sestra týmu chronických ran Nemocnice AGEL Valašské Meziříčí, Petra Bukovjanová.
Každý rok přichází do ambulance kolem 50 nových pacientů. „Některým se rány po naší intervenci zahojí, jiní za námi docházejí i léta, protože boj s chronickou ránou je nelehký,“ upřesňuje Petra Bukovjanová. „Veliké plus vidím v návaznosti péče u hospitalizovaných pacientů s chronickou ránou na naši ambulantní péči, a naopak u ambulantních pacientů bývá občas nutná chirurgická intervence za hospitalizace,“ doplňuje spolupráci mezi ambulancí a oddělením Petra Bukovjanová.
V ambulanci se pacienti ošetří, vybaví materiálem k hojení rány, edukují se, a pokud je potřeba, zajistí se provádění převazů sestřičkami z domácí péče, se kterými ambulance chronických ran úzce spolupracuje.„Každá odbornost v rámci lůžkové péče v naší nemocnici má sestřičku, která se zajímá speciálně o pacienty s chronickou ranou, umí rány posoudit, rozlišit a nastavit další terapii. Ke komplikovaným ranám je volán lékař a často dochází k multioborové spolupráci,“ říká vedoucí týmu chronických ran Petra Bukovjanová.
Tým sestry Bukovjanové se primárně v rámci léčby stará mimo dekubity také o bércové vředy různé etiologie, ischemické, diabetické rány, maligní rány, termické rány způsobené přemírou tepla nebo chladu, rány vzniklé při radioterapii, pergamenovou kůži, inkontinenční dermatitidy, případně komplikovaně hojící se operační rány.
„U chronických ran pořizujeme fotodokumentaci, kterou odesíláme do IKIS. Následně je můžeme využít i pro případnou konzultaci s jiným specializovaným pracovištěm. Aplikace v tabletu umožňuje ránu posuzovat i co se týče jejího charakteru, zda převažuje epitel, granulace, nekróza a tím její další vývoj,“ doplňuje Petra Bukovjanová. Nejčastější místa, kde vznikají dekubity jsou podle sestry křížová oblast, boky a paty.
Veškeré nově vzniklé dekubity jsou také statisticky zaznamenávány jako vznik nežádoucí události. Prioritou je, aby dekubity během hospitalizace nevznikaly a tomuto věnuje právě tým chronických ran velikou pozornost. Zcela zabránit vzniku dekubitu ale nejde, jejich vznik bývá jako doprovodný jev u celkového zhoršení zdravotního stavu pacienta.
„Máme možnost využívat dynamické matrace, různá pěnová preventivní krytí, filmová krytí, ale chci zdůraznit, že nezastupitelná je ošetřovatelská péče, šetrná ohleduplná péče, která zahrnuje nejen polohování pacienta, ale jeho hygienu, podávání jídla, pitný režim, péči o kůži a celkovou starost o jeho pohodlí, jak to jen v nemocničním prostředí lze,“ doplňuje sestra Petra Bukovjanová.
Nejvíce chronických ran tak vzniká na odděleních následné péče u geriatrických, polymorbidních, chronicky nemocných pacientů, a potom v akutní medicíně u pacientů, kteří jsou přímo ohroženi na životě při selhání životně důležitých funkcí, při KPR, nebo polytraumatech. „Léčba dekubitů je zdlouhavá a obtížná, proto klademe důraz na samotnou prevenci. Úspěšnost léčby se odvíjí mimo jiné od celkového zdravotního stavu, sice sporadicky, ale přece jen se objeví pacient, kterému se zahojí rozsáhlý sakrální dekubit IV. kategorie bez zásahu plastických chirurgů, což považuji za zázrak,“ uzavírá sestra Petra Bukovjanová.
Mgr. Radka Miloševská, tisková mluvčí AGEL a.s.
