ČR, Valašsko – Zmapovat faunu a floru, jež osídluje území zdecimované kůrovcovou kalamitou. To bylo hlavním cílem pilotního průzkumu, který letos provedl na různých místech republiky tým entomologů v čele s docentem Martinem Konvičkou z Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích ve spolupráci s odborníky z Muzea regionu Valašsko.
Kůrovcová kalamita výrazně graduje od roku 2015 a způsobuje plošné hynutí hospodářských smrčin nejen u nás, ale prakticky v celé střední Evropě. Přestože jde o opravdu razantní zásah do krajinného pokryvu a nabídky stanovišť, byl jeho vývoj dosud jen minimálně sledován badatelskou obcí, kterou razance kalamity zaskočila. Sledovala se dynamika kůrovce a reakce hospodářských dřevin. Nikdo ale nesledoval, jaké rostlinstvo a živočišstvo z kůrovcové kalamity profituje.
To se ale změnilo díky letošnímu průzkumu, který probíhal od května do srpna ve třech vybraných oblastech republiky – v Nízkém Jeseníku, na Českomoravské vrchovině (Jihlavsko) a na Českobudějovicku (Lišovsko). Na projektu, který vznikl s finanční podporou Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, pracovala desítka specialistů ze tří různých institucí. Patřil mezi ně i entomolog Muzea regionu Valašsko Lukáš Spitzer. „Vybrané lokality reprezentují jak různé fáze šíření kalamity, tak i lokální teplotní a geologické poměry. V každé z nich jsme vybrali patnáct monitorovacích ploch, na kterých jsme sledovali denní a noční motýly, vybrané skupiny brouků a vyšší rostliny. Cílem bylo zjistit současný stav vybraných skupin na různých typech kalamitních ploch a odhalit hlavní parametry, které tato společenstva ovlivňují,“ vysvětlil Spitzer.
Průzkum ukázal, že zasažené plochy obývají překvapivě bohatá společenstva denních a nočních motýlů (celkem 396 druhů), brouků (352) i vyšších rostlin (424). „Přítomnost řady vzácných a ohrožených druhů ukazuje, že narušení homogenních hospodářských smrčin obohatilo krajinu o nové typy stanovišť, především pro hmyz,“ uvedl vedoucí týmu Martin Konvička. Z toho vyplývá, že v této fázi kůrovcové kalamity je její vliv na biodiverzitu jednoznačně pozitivní. Podporuje totiž živočichy polootevřených, bohatě strukturovaných stanovišť. „Důkladnější interpretace, zaměřená zejména na bionomické vlastnosti zjištěných druhů a jimi tvořených společenstev, bude předmětem dalších analýz,“ dodal Konvička. Již nyní se ale odvažuje spekulovat, že zjištěné spektrum druhů je směsí druhů otevřených světlých lesů (resp. struktur typu lemů a pasek) a druhů, tradičně pokládaných za obyvatele luk. Jedněmi z nejpočetnějších druhů byli například obecně mizející přástevník medvědí (Arctia caja) nebo bourovec trávový (Euthrix potatoria). To rovněž napovídá, jak by dynamické populace takových druhů přežívaly v převážně lesní krajině střední Evropy. „Jedná se však o dočasný stav, jehož trvání bude záviset na rychlosti lesnické obnovy postižených ploch a spektru vysazovaných dřevin,“ sdělil na závěr Konvička. Více na www.muzeumvalassko.cz.
Jiří Koňařík, propagační pracovník Muzea regionu Valašsko
