Val. Meziříčí – S krátkými přestávkami už téměř rok se mladí členové astronomického kroužku při valašskomeziříčské hvězdárně setkávají výhradně virtuálně.
   Schůzku mívají každou středu ve čtyři odpoledne. Pokaždé se připojí nejméně čtyři členové. „Moc mi to nevyhovuje. Raději bych se s ostatními potkával osobně,“ přiznává jedenáctiletý Cyril Janík z Rožnova pod Radhoštěm, jenž se těší, až zase bude moci chodit do školy i do hvězdárny. Na on-line schůzkách má nejraději ukázky pokusů. „Jsou zajímavé, ale zatím jsem je doma nevyzkoušel,“ dodává.
Náročné je to i pro vedoucího kroužku. A nejen proto, že celou on-line schůzku je nucen dívat se jen do monitoru, případně předvádět pokusy na kameru. „Není to ono. Osobní kontakt nám citelně chybí. Nevidím bezprostřední odezvy dětí a nemohu na ně reagovat,“ stýská si Radek Kraus.
   Nové situaci musel přizpůsobit svou přípravu a výklad, neboť metody výuky se výrazně zúžily. „U tabule je více možností, jak tvořit a děti zaujmout. Kromě toho nelze využít množství astronomické techniky, s níž by se děti mohly naučit pracovat,“ srovnává odborný pracovník hvězdárny.
   Pozornost, na níž začíná být patrná přesycenost vitruálním světem, se u mladých posluchačů snaží udržet změnou témat a důrazem na praktickou činnost. „Ubrali jsme teorii ze sférické astronomie a přidali pokusy, které si doma mohou sami vyzkoušet. Třeba experimenty zaměřené na hustotu látek, svět enzymů a škrobů, lom světla nebo vzlínání vody. Před časem jsem dětem na ukázku zhotovil malé Foucaultovo kyvadlo,“ vyjmenovává Kraus.
Mgr. Josef Beneš