Uherské Hradiště – Na konci července všechny cesty milovníků pohyblivých obrázků nejspíš vedou do slovácké metropole. Baťůžkáři, dorostenci, ctihodné dámy i znamenití muži všech věkových kategorií a příslušného zájmu míří do Uherského Hradiště, kam je každoročně láká největší nesoutěžní filmová přehlídka v Česku. Kdysi pár stovek účastníků pravidelného semináře členů filmových klubů, dnes několik tisíc frekventantů „filmového školení“ má zde šanci absolvovat neopakovatelný kurs přežití - sedmidenní závod s časem za minimálního odpočinku, orientační běh městem, kde ulice ještě o půlnoci sálají poledním žárem, mezi šesti projekčními sály, dvěma letními kiny a čtyřmi programovými stany. Když to risknete, můžete v kině bez kyslíku strávit šestnáct hodin denně, během zrychlených přesunů stihnout kávičku a probrat s reportérem Českého rozhlasu Martinem Dorazínem aktuální situaci na Ukrajině s nejasnou vyhlídkou, nebo zjistit, jak chutná v zahrádce kavárny na Masarykově náměstí Sylvánské zelené s ledem a při tom vyslechnout vzpomínky herce, režiséra, pedagoga, publicisty Břetislava Rychlíka na jeho angažmá ve Slováckém divadle před dvaačtyřiceti lety. Pak už nemusíte nikam daleko. Stačí přeběhnout ulici a v letním kině na ploše náměstí u stolku caffetterie pod slunečníky shlédnout další film ve společnosti irského režiséra, hvězdného hosta Filmovky Jima Sheridana, který zde mimo jiné uvedl syrová dramata z prostředí irské republikánské armády Ve jménu otce a Boxer, obě v hlavní roli s Danielem Day-Lewisem, a čas strávený na projekci nepříliš zajímavého snímku věnoval čerpání mobilních dat, vyřizování pošty i zdvořilé konverzaci prostřednictvím překladatelky. Sluší se dodat, že Sheridan patří k nejzásadnějším evropským režisérům posledních dekád. Jeho filmy získaly šestnáct nominací na Oscara, dvanáct nominací na Zlaté glóby… I přes mezinárodní úspěchy však zůstal především irským tvůrcem, nerozlučně spojeným se svou zemí a její historií.
Nicméně, nepředbíhejme. Po příjezdu do Hradiště vyřídíte nezbytné formality, vyzvednete si akreditaci a pro orientaci v terénu otevřete Filmové listy s názvem Pátek, spíš lehce komentovaný program, než zpravodaj z festivalového dění. Ale jistě, něco se dozvíte a narazíte v listu i na rozhovor s ředitelkou Filmovky Radanou Korenou, která představuje program sekce Nová realita. „Dlouhodobě vnímám, jak moc je důležité otevřít se a realizovat změny ve všech oblastech naší společnosti. Každý okamžik má každý z nás možnost udělat změnu, dělat cokoli JINAK, NOVĚ a svou vlastní invencí otevírat možnosti posunu dalším,“ říká zde ředitelka.
Po mém soudu, všichni jak jsme tu, cítíme potřebu změny a nelze než uvítat možnost setkání s osobnostmi, které, cituji, „se rozhodly ve svém oboru nesmířit se s tím, že nic nejde změnit a věnují nemalé úsilí hledání a prošlapávání nových cest.“ Leckoho může v té souvislosti napadnout, že by pro začátek bylo těm novým cestám ku prospěchu, kdybychom udělali krok zpět. Nebo se rovnou vrátili do časů, kdy slušnost nebyla slabostí, silnější pomáhali slabším, hodnotou bylo to, co má nějakou cenu a ta cena nebyla jen číslem na cenovce, které si vymysleli prodejci pečeného vzduchu a podobných nesmyslů, o kterých nám reklamy tvrdí, že je k životu potřebujeme.
Letošní 48. ročník Letní filmové školy pro diváky začal v pravé poledne 29. července, kdy vše následující předznamenal Bunuelův Přízrak svobody. Název jednoho z posledních příkladů surrealistického filmu vychází z prvního řádku Marxova a Engelsova Komunistického manifestu (Evropou obchází přízrak), nikoli však proto, aby zaujal politický postoj. Spíš jde o symbol reflexe bodu zlomu s důvěrou v řád stanovený společností. Bunuelův snímek, v jeho filmové tvorbě předposlední, byl zde úvodem obsáhlé retrospektivy této surrealistické ikony v programovém bloku Historie, který následně představil též komplexně pojatý cyklus věnovaný Martinu Fričovi, výrazné
osobnosti, v životě i díle skutečné legendě české kinematografie. Další programové bloky pak tvořila Současnost a Česko/Slovensko, v celku velkorysé platformy, které dramaturgům festivalu nechávají širokoúhlý prostor k naplnění jednotlivých sekcí.
Filmová čítanka nabídla průhled do Britské nové vlny. Sledovaným cyklem se stala i série němých filmů italské produkce, ukázka okázale gestického herectví za doprovodu živé hudby v podání nizozemské skladatelky a klavíristky Maud Nelissen, případně kapely Chief Bromden. Sekce Neznámý vojín zacílila na zásadní osobnost japonské kinematografie 80. a první poloviny 90. let Šindžiho Sómaie, a nakonec došlo i na americký vánoční evergreen Franka Capry Život je krásný. Pravidelně, už pátým rokem, tu záběr festivalového programu prohlubují Východní přísliby, a pro vytrvalce dramaturgové nachystali i Půlnoční delikatesy, vnadící třeba titulem německé dekadence Kondom hrůzy.
Terra festivalis je sekcí, sledující národní kinematografie, jež se aktuálně prosazují na mezinárodní scéně, a letos představila výběr portugalských filmů, v němž bodoval třeba Smutek a radost v životech žiraf, tragikomický příběh dospívající Žirafy, milovnice slovníkových definic, toužící získat 53 507 € na doživotní předplatné televizního kanálu Discovery, a jejího plyšového medvěda, který sprostě nadává a chce být oslovován Spartakus Čechov. Pravým „nátěrem“ v této sekci byl však snímek Mosquito. Režisér Joao Nuno Pinto žene v kulisách první světové války sedmnáctiletého dobrovolníka Zacariase delirickou cestou až na dno temného konce přes žhavou divočinu Mosambiku k ležení jeho jednotky u jezera Malawi v tehdejším britském protektorátu Ňasko. V „přetopené“ Sportovní hale skvěle nasnímané drama úmorného putování představovalo skutečně sugestivní, více než dvouhodinový zážitek.
K autentickým, přesvědčivě důvěryhodným filmům, zabývajících se ne až tak dávnou minulostí, jednoznačně patří polský snímek Svatba, který se na první dobrou zařadil k vrcholům přehlídky. Do Uherského Hradiště jej přivezl další z významných hostů Filmovky, devětapadesátiletý režisér a scénárista Wojciech Smarzovski, který s nekompromisní odvahou vytahuje společností zapomenuté kostlivce ze shnilých skříní a odhaluje v dějinách své země temnou kapitolu, jíž krví Židů psal hluboce zakořeněný antisemitismus. Nelítostné prolínání bizarně opulentní veselky a pitoreskních zápletek ze současnosti se vzpomínkami dědečka, žijícího pamětníka (před)válečných pogromů, odhalujících příběh na hrobech Židů postaveného prasečáku, je varovným poselstvím. Na okraj lze poznamenat, že s českou kauzou vepřína v Letech seznámili překvapeného režiséra až diváci při diskusi po ukončení projekce.
Filmovku v sobotu 30. července oficiálně zahájila světová premiéra dokumentu Olgy Sommerové s názvem Michael Kocáb - Rocker versus politik, plastického portrétu nepřehlédnutelné osobnosti, rovnou mírou muzikanta, politika i občanského aktivisty, který prosazuje svobodu, lidská práva a demokracii, ale paradoxně se také stává součástí establishmentu, proti kterému se musí vymezovat každý „poctivý rocker“. Respektovaná dokumentaristka i protagonista filmu patřili k prvním hostům, kteří dorazili do Uherského Hradiště.
Oficiálním ukončením festivalu ve středu 4. srpna se stala světová premiéra očekávaného filmu Arvéd režiséra Vojtěcha Maška. Snímek v pozoruhodně vyvážených kompozicích sugestivně vypráví příběh Jiřího Arvéda Smíchovského, hermetika, okultisty a vyznavače černé magie, ochotného zajít až k branám samotného pekla. „Arvéd spolupracoval s německými okupanty a v poválečných časech stal se i spolutvůrcem vznikající komunistické tajné bezpečnosti. Byl využit v řadě procesů se skutečnými
kolaboranty, ale i pro nastupující režim nepohodlnými osobami. Svědčil údajně u asi čtyř set poválečných soudů a na cele tvrdil, že zapříčinil smrt desítek lidí. Hrál hru, která se mu posléze vymkla z rukou, a tak se snažil za pomoci černé magie přivolat na pomoc i ďábla,“ nechal se slyšet spoluscénárista filmu Jan Poláček.
V programu 48. Letní filmové školy, která po oficiálním ukončení probíhala ještě do čtvrtečního odpoledne, bylo uvedeno 178 filmů, 89 položek měl odborný program, včetně 5 lekcí filmu. Hlavní programovou linii doplnilo 67 doprovodných akcí, k nimž patřil také Industry program.
Asociace českých filmových klubů udělila 5 výročních cen. Dvě si odvezli zahraniční hosté, turecký režisér Semih Kaplanoglu a Jim Sheridan, kterého diváci v sále přivítali dlouhým potleskem vestoje. Cenu za hereckou všestrannost a pokoru, díky nimž vytvořil ve filmu, televizi i divadle na desítky nezapomenutelných postav a také za lidské a občanské postoje, kterými nepřestává inspirovat, převzal herec Ondřej Vetchý. „Mám z té ceny samozřejmě velkou radost, moc si jí vážím, ale upřímně, cítím se trochu nepatřičně,“ skromně komentoval předávání známý herec. Asociace českých filmových klubů udělila Výroční cenu také jednomu ze svých klubistů. Za dlouholetou příkladnou organizaci a vedení filmového klubu i kina Mír 70 v Krnově a další výrazné aktivity v oblasti propagace filmového umění obdržel cenu Pavel Tomešek in memoriam. Pátou letošní cenu převzala pod patronací České televize režisérka a animátorka Michaela Pavlátová. Byla jí udělena za otevřenost a upřímnost jejích filmů, naléhavost a odvahu, s jakou dovede vyprávět o problémech svých hrdinů, i tvůrčí vynalézavost a hravost, která tak okouzluje diváky.
Vedle už zmíněných osobností, dalšími hosty Letní filmové školy byli Eliza Petkovová, Anton Dolin, Šimon Holý, Beata Parkanová, Jiří Havelka, Václav Kadrnka, Adam Koloman Rybanský, Moris Issa, Vlastimil Venclík, Jaromír Kallista, Emil Křižka, Vojtěch Mašek, Tomasz Wiński, Adam Sedlák, Jan Prušinovský, Magda Vášáryová, Zuzana Mauréry, Martin Finger, Michal Kern, Simona Babčáková a další. Festivalové programy navštívilo téměř 4 600 akreditovaných frekventantů a dalších 2 120 účastníků si pořídilo vstupenky na jednotlivé projekce. Shrnuto, jsou tu dobré důvody k tomu, abychom si zapsali do diáře, že 49. Letní filmová škola se v Uherském Hradišti bude konat od 28. července do 3. srpna 2023.
Karel Prokeš
