Vsetín - Dne 27. června uplyne přesně 70 let, kdy byl po odsouzení ve vykonstruovaném procesu se skupinou kolem Milady Horákové popraven divadelní a literární kritik, historik a novinář Záviš Kalandra.
   Narodil se 10. listopadu 1902 ve Frenštátě pod Radhoštěm do rodiny známého lékaře Břetislava Kalandry, který byl spolupracovníkem a podporovatelem T. G. Masaryka. V roce 1912 začal otec působit na Vsetíně, kam se s ním přestěhovala i celá rodina. Záviš absolvoval gymnázium ve Valašském Meziříčí a roku 1922 začal studovat v Praze klasickou filologii a filozofii. Kvůli jeho zájmu o veřejné a sociální záležitosti ho v mládí oslovily myšlenky komunismu. Během studií se stává členem strany a vstupuje do vedení Komunistické studentské frakce (Kostufra). Po úspěšném absolvování vysoké školy je nejprve jmenován redaktorem Rudého večerníku a později se přesouvá na stejnou pozici do Rudého práva.
   Kalandra byl ale člověk vysoce inteligentní a brzy si uvědomil nelidskou podstatu stalinského komunismu, kterou u nás prosazoval Klement Gottwald. Ve 30. letech se stále častěji dostával do konfliktů s vedením KSČ a roku 1936 byl nakonec ze strany vyloučen. Poté se věnoval publikační činnosti, psychoanalýze a Schopenhauerově filozofii. Stal se také členem surrealistické skupiny.
   V říjnu 1939 Kalandru zatklo gestapo, a to na základě jeho komunistické minulosti (nevědělo naštěstí o jeho činnosti v odbojové skupině V boj). Až do konce války byl vězněn v koncentračních táborech Ravensbrück a Sachsenhausen.
   Po osvobození se Kalandra plně věnoval literární a vědecké tvorbě, v níž se zaměřil na studium nejstarších českých dějin (České pohanství, 1947) a revoluce, která proběhla v letech 1848 až 1849 v českých zemích a na Slovensku (Zvon svobody, 1948). Kalandra tehdy varoval před Sověty a jejich pomstychtivostí. Jeho slova se nakonec ukázala jako prorocká. V listopadu 1949 ho zatkla StB a stal se součástí vykonstruovaného procesu, ve kterém byl spolu s Miladou Horákovou, přítelem Oldřichem Peclem a Janem Buchalem odsouzen k trestu smrti za špionáž a velezradu. Zůstal ale nezlomen a i během procesu k absurdním obviněním přistupoval s ironií a sarkasmem. I když věděl, jaký osud jej čeká. Popraven byl ráno dne 27. června 1950. Jeho smrti nedokázal zabránit ani velký mezinárodní ohlas, kdy proti rozsudku protestovali spisovatelé jako André Breton a Albert Camus, o milost pro Kalandru u Gottwalda neúspěšně žádali také profesoři historie z Harvardské univerzity.
   V 60. letech se objevily snahy o plnou rehabilitaci Kalandrova jména, ale nástup normalizace jim učinil přítrž (podařilo se dosáhnout pouze zrušení rozsudku). Až po roce 1989 se obviněným v procesu se skupinou Milady Horákové dostalo plné rehabilitace a Záviš Kalandra byl in memoriam vyznamenán Řádem T.G. Masaryka 1. třídy. Roku 1990 byla na jeho počest přejmenována ulice na vsetínských Rybníkách.
Pavel Mašláň, Muzeum regionu Valašsko