Val. Meziříčí – Dokumentární film o jiné kultuře v jiné době přináší unikátní, nikdy nezveřejněné záběry Filipa Topola se skupinou Psí vojáci a Jasné páky z 80. let i řadu dalších pozoruhodností.
Česko, 2022, 69 minut. Režie: Josef Císařovský
Dokument Tenkrát v Praze je postaven na prolínání dvou ústředních skladeb - Madam Praha Vlastimila Třešňáka a Kilián Nedory Filipa Topola. Kromě toho ve filmu zazní tvorba Jasné páky a mnoha dalších dnes pomalu zapomínaných skupin české nové vlny, doplněná hudební montáží absolutní avantgardy britské či americké hudební scény 70. a 80. let, tak jak ji jeden z protagonistů dokumentu, Miloš Čuřík, v těch letech prezentoval v programu svých poslechových pořadů i živých koncertů. Film je portrétem té ponuré doby, normalizovaného bezčasí, i pokusu o její polidštění právě aktivitami Miloše Čuříka, jenž byl též jedním z organizátorů legendárního vystoupení zpěvačky Nico na zapřenou v Praze roku 1985. Miloš Čuřík tu zkrátka jde po stopách hudby, která byla nekompromisní alternativou k oficiální scéně, řízené a kontrolované kulturní politikou státu.
Miloš Čuřík, kdysi provozovatel Klubu Labyrint, organizátor mnoha akcí, jež v 70. a 80. letech minulého století stály na hraně zákona tehdejšího reálného socialismu, včetně pražského, již výše zmíněného koncertu německé avantgardní hudebnice a zpěvačky Nico, která však nesmazatelně utkvěla v povědomí hudebních fanoušků svou účastí na legendárním debutu, tzv „banánovém albu“, newyorské kapely Velvet Underground. Snímek sugestivně vykresluje atmosféru Prahy, sevřené obručí normalizačního režimu, z níž zněly jen dušené výkřiky touhy mladých hudebníků po svobodném projevu a je zjevným východiskem pro širokoúhlý pohled na kulturní a společenskou situaci v bývalém Československu za Husákova režimu.
V dokumentu vystupuje řada známých režisérů, výtvarníků, spisovatelů a hudebníků. Filmový dokument představuje z dnešního pohledu téměř fantasmagorické pásmo událostí, jež ovšem pro ty z nás, kteří je zažili, byly hmatatelnou realitou, která rychle mizí ze vzpomínek lidí a zasluhuje si zachování a připomenutí aspoň ve filmové paměti.
Miloš Čuřík na konci sedmdesátých let i během následující dekády býval pravidelným hostem zdejšího M-klubu. Svými pořady de facto přispíval k narovnávání pokřivených pravidel hry státu s občany. Jeho poslechové pořady v našem městě byly nedocenitelnou studnicí živé vody, potřebné pro vznik hudebních souborů, které měly schopnost oslovovit mladé posluchače na občasných, zpravidla schvalovacími orgány nepovolených akcích, i na samizdatových nahrávkách, v 80. letech šířených mezi posluchači na magnetofonových kazetách. Je třeba říci, že zdejší, Čuříkovými pořady inspirované nekonformní soubory - Minimální orchestr, Slepé střevo, Rytmus 84, Betula pendula, později Mňága a Žďorp, Ciment a řada dalších, si získaly respekt posluchačů i nezávislé kritiky, osvícených hudebních novinářů, v celém Československu.
