Zlínský kraj – Krajská galerie výtvarného umění chystá na podzim výstavní projekt roku. Trienále Dům umění II představí na třech výstavách díla více než stovky autorek a autorů. První dvě výstavy Zlínský salon a Obsese budou zahájeny vernisáží 5. září, poslední část trienále Salon L. Š. pak na výstavy naváže v listopadu.
Projekt Dům umění je nástupcem trienále Nový zlínský salon, které se poprvé konalo v roce 1996. Během osmi ročníků prošel koncept přehlídky současného umění různými změnami, tou nejvýraznější je tematické zaměření. V roce 2020 proto získal nový název, který umožňuje nové koncepční uchopení. Co se ale na trienále za celou dobu jeho existence nezměnilo, je snaha o prezentaci současné tvorby zralých českých a slovenských umělců a umělkyň.

Tématem letošního Domu umění je „život umělce“. Na hlavní výstavu nazvanou Zlínský salon v budově 61 je pozvána padesátka umělkyň a umělců, kteří se v roce 2009 účastnili V. Zlínského salonu mladých.

„Tehdy jim bylo necelých třicet let a všichni byli důvodně považováni za nadějné talenty. Dnes by měli být na vrcholu své umělecké kariéry. Nacházejí se však také v životním období, kdy už nemají k dispozici nabídky a podporu pro mladé umělce, ale ještě se většinou nestali žijícími klasiky,“ přibližuje kurátor výstavy a ředitel Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně Václav Mílek.

Když kurátoři hledali způsob, jak návštěvníkům přiblížit zákulisí umělecké tvorby, jedna z vystavujících autorek, Tereza Severová, přišla se záměrem oslovit své kolegy a kolegyně s prosbou o vyplnění seznamu denních aktivit, tzv. To Do List, ze dne, kdy se věnují umělecké činnosti.

„Na výstavě jsou tato často po svém pojatá vyjádření k denním úkolům umělce také použita. Nejde však o jejich informační sdělení, pokud by z nich bylo vůbec možné nějaké číst. Osobně v nich vidím spíš určitou vizualizaci nebo zpředmětnění položené otázky. K poznání parametrů umělecké existence se tedy musí dobrat návštěvník výstavy sám,“ doplňuje Václav Mílek.

Jiný pohled na téma přináší výstava Obsese v sídle krajské galerie, která se zaměřuje na stírání hranic mezi uměním a životem, představuje uměleckou tvorbu jako každodenní praxi i nutkavou posedlost. Objevují se zde ikonická díla Otise Lauberta, jehož tvorba je prodchnuta nutkavou potřebou dávat věcem řád a organizovat je do systému, jako například Bicykel či výběr ze série pánských sak pokrytých předměty denní potřeby. Vybraní autoři představují generační průřez – od čerstvé absolventky, přes střední generaci až po klasiky žánru.

Po ukončení obou výstav projekt doplní Salon L. Š., který má být jednak poctou jednomu z iniciátorů Nových zlínských salonů Ludvíku Ševečkovi, někdejšímu řediteli galerie, ale zároveň příspěvkem k problému uměleckých generací a stimulace výtvarného života v regionu.

Kateřina Nosková