Val. Meziříčí – Jevištní reportáž o nástupu Putina k moci a směřování Ruska k totalitě na motivy textů zavražděné ruské novinářky, Anny Politkovské.
Po představení bude beseda s režisérkou Pavlou Dombrovskou a pozvanými hosty z řad ukrajinistů, rusistů a novinářů.
Scénář: Pavla Dombrovská (na motivy Ruského deníku Anny Politkovské)
Režie: Pavla Dombrovská
Loutky: Marika Bumbálková
Kostýmy a rekvizity: Matěj Sýkora a Lenka Jabůrková
Výroba scény: Luděk Vémola
Hudba: Tomáš Vtípil; ruské a čečenské lidové písně; hudba v představení užita na základě licence OSA: lidová píseň EJ UKHNEM, úprava Aleksandrov Boris Aleksan
> Pro diváky do 12 let nepřístupné.
> Délka představení 60 minut.
> Omezený počet vstupenek.
O hře Putin lyžuje:
Jevištní reportáž o nástupu Putina k moci a směřování Ruska k totalitě. Hraje se ve vojenském stanu okolo velkého psacího stolu sloužícího jako dějiště pro „výjevy z Ruska“.
Hru Putin lyžuje hrajeme vytrvale již třináctým rokem. Bohužel až poslední dobou je zcela zjevné, proč to děláme. Zprvu měla naše hra podtitul „to, co nechceme vědět“. Od začátku invaze v únoru 2022 ji uvádíme s podnázvem „hra o zrození vraha“. Představení jsou doprovázena besedami s těmi, kteří na Ukrajině pomáhají či riskují svůj život, aby o situaci přinesli osobní svědectví.
Je třeba vytrvat v pomoci Ukrajině až do jejího vítězství. Proto i my budeme v podpoře Ukrajiny pokračovat způsobem, jaký je nám vlastní – divadlem, zviditelňováním možností pomoci i finanční podporou.
Inscenace získala v roce 2011 cenu za režii a Cenu Jana Wilkowskiego v oboru loutkové animace na mezinárodním festivalu Spotkania v Toruni. Na festivalu Valise 2012 v Łomże ocenila porota herce účinkující v inscenaci – Luďka Vémolu a Tomáše Machka.
Tato hra je součástí projektu PROVOKUJÍCÍ DIVADLO. Podpořeno fondy EHP 2014-2021.
Z programu inscenace
„Ukázalo se, že ani zdaleka nejsme tam, kde jsme sami sebe viděli při jásání nad příchodem Gorbačova a na manifestacích s Jelcinem, ale kdesi na cestě mezi stalinskou epochou a brežněvismem. Jenže ta cesta navíc vede zpět, od brežněvské stagnace do dob Stalinových, kdy je dovoleno všechno. Což je strašné zjištění… Myslím jak to, že máme takovou státní moc, tak to, jací jsme my sami. Přesněji řečeno: jací jsme my sami, taková je i státní moc…“
(z knihy Anny Politkovské Putinovo Rusko, přeložil Libor Dvořák)
ANNA STĚPANOVNA POLITKOVSKÁ (1958–2006)
Anna Politkovská se proslavila jako novinářka týdeníku Novaja gazeta, pro který psala od roku 1999 do 2006. Do tohoto období spadá nástup prezidenta Vladimíra Putina a druhá čečenská válka.
Obě tato témata stála ve středu pozornosti nebojácné novinářky, která psala o porušování lidských práv v Čečensku a o omezování osobní svobody v Rusku. Ve své poslední knize Putinovo Rusko obvinila ruskou tajnou policii z pokusu o návrat k diktatuře sovětského stylu.
V zahraničí si svou prací získala velký obdiv a byla oceněna řadou prestižních cen. V její zemi jí bylo vyhrožováno, přežila několik pokusů o vraždu, především otrávení jedem. V říjnu 2006 byla nakonec zastřelena ve svém domě v Moskvě.
Její smrt opět připomněla, jak nebezpečné je v Rusku novinářské povolání. Na stránkách Fondu na obranu publicistiky (www.gdf.ru) je seznam novinářů zahynulých v Rusku v důsledku své práce. Seznam od roku 1991 do dubna 2010 obsahuje 330 jmen. Tento seznam ale nezahrnuje právníky, lidsko-právní aktivisty či opoziční politiky, jejichž násilná úmrtí jsou v Rusku také častá. Pátrání po vrazích téměř nikdy nevede k jejich dopadení, stejně jako je to v případu Anny Politkovské.
Otevřený dopis prezidentským kandidátům (leden 2003):
…Chtěli bychom slyšet, jak by se každý z vás zachoval, kdyby byl zvolen; zda by se postaral o opravdu nezávislé a nepředpojaté vyšetřování, které by dosáhlo toho, že stěna mlčení kolem smrti našich nejbližších spadne… Současný prezident Ruské federace měl nejen formální, ale i morální povinnost na naše otázky odpovědět – vždyť smrt našich blízkých byla a je v přímém vztahu k jeho politické kariéře a k jeho rozhodnutím. Jeho tvrdou linii lid této země podpořil v minulých prezidentských volbách právě po explozích obytných domů. Byl to právě Putin, kdo osobně vydal rozkaz použít na Dubrovce omamný plyn…“
Otázky k výbuchům obytných domů:
Proč moc zabránila vyšetřování událostí v Rjazani, kde byli pracovníci FSB v přípravě takového výbuchu obytného domu přímo usvědčeni?
Proč předseda Státní dumy Selezňov výbuch domu ve Volgodonsku oznámil tři dny předtím, než k němu vůbec došlo?
Proč nikdo nevyšetřil nález pytlů s hexogenem, označených nápisem CUKR, k němuž došlo na podzim 1999 na vojenské základně v Rjazani?
Proč se na nátlak FSB přestalo vyšetřovat předání hexogenu z vojenských skladů v Rjazani prostřednictvím výzkumného ústavu Roskonverszryvcentr do nastrčených firem?
Proč byl zatčen advokát Michail Trepaškin, který identifikoval agenta FSB, který si pronajal prostory v domě v Gurjanovově ulici, kam byla nakonec umístěna výbušnina?
Otázky k Dubrovce:
Proč rozhodnutí o útoku s použitím plynu padlo právě ve chvíli, kdy se začaly rýsovat zcela reálné možnosti osvobození všech rukojmích?
Věděly úřady, že k výbuchu ve skutečnosti nedojde?
Proč byli všichni teroristé včetně těch zcela bezmocných pobiti, místo aby je zásahová jednotka zajala a poskytla tak možnost je během vyšetřování vyslechnout?
Proč úřady utajily existenci Ch. Tekirbajeva, který se na obsazení Divadla na Dubrovce rovněž zúčastnil, z něhož se později vyklubal agent FSB, a který poté, co jeho jméno vešlo ve známost, zahynul při automobilové nehodě?
Proč během speciální osvobozovací operace nebyla rukojmím poskytnuta první pomoc, což nakonec vedlo ke smrti 130 lidí?
(Anna Politkovská: Ruský denník)
Termíny: So 24.2.2024, 18:00
Vstupné: na místě 320 Kč, v předprodeji 250 Kč
Místo konání: Velký sál KZ
Pořadatel: M-klub
KZ Valašské Meziříčí
