Valašsko, Vsetín - Dušan Samo Jurkovič se narodil před sto padesáti lety. Na den přesně: 23. srpna 1868 v Turé Lúke u Myjavy. Vyrůstal v obrozeneckém prostředí slovenské inteligence. Jeho otec, notář Juraj Jurkovič, byl jedním ze zakladatelů Matice slovenské, matka sbírala lidové písně.
   Dušan Jurkovič patří nepochybně k významným osobnostem československé architektury první poloviny 20. století a je nejznámějším architektem v celé historii slovenské architektury vůbec. Pocházel ze slovenské rodiny se silnou obrozeneckou tradicí, absolvoval vyšší průmyslovou školu ve Vídni (prof. Camillo Sitte), od roku 1889 působil na Moravě, od roku 1899 jako samostatný architekt v Brně. Po první světové válce odešel do Bratislavy. Byl nejen významným architektem, ale podílel se také výrazně na kulturním životě na Moravě a později na Slovensku, byl také významným propagátorem vzájemné česko-slovenské spolupráce, podílel se na koncepci ochrany národních kulturních památek i ochrany přírody. V roce 1947 se stal jako první československý architekt národním umělcem.
Na Valašsko přišel Dušan Jurkovič v jednadvaceti letech, od roku 1889 působil u stavitele Michala Urbánka ve Vsetíně jako samostatný architekt.
   Podílel se na přípravách Národopisné výstavy v Praze 1891, Národopisné výstavy ve Vsetíně 1892 a pro Národopisnou výstavu v Praze 1895 navrhl úspěšnou Valašskou vesnici. Dušan Jurkovič je spoluautorem budovy Občanské záložny ve Vsetíně se sgrafity Mikoláše Alše a jeho velkým dílem jsou stavby na Pustevnách, které vznikaly mezi lety 1897 a 1899 – budova jídelny Libušín a útulna Maměnka. Obě se staly klenotem českého a moravského folklorismu.
   Jurkovič navrhl také lázeňské budovy v Luhačovicích, postavené v letech 1901 až 1908. K jeho dílům patří také Křížová cesta na Hostýně a sušárna ovoce v lidovém stylu ve Frenštátě.
Vydal několik odborných knih a psal do českých i zahraničních uměleckých časopisů.
   Získaná popularita mu pomohla otevřít si samostatnou praxi v Brně, ale na východní Moravu se svou tvorbou stále vracel. Jeho svérázný architektonický výraz byl nazván „národopisným lyrismem" období secese a sám Dušan Jurkovič si vysloužil přezdívku "básník dřeva". Zemřel 21. prosince 1947 v Bratislavě.
Alexandra Buršíková, tisková mluvčí MěÚ Vsetín