Val. Meziříčí – Dva muži s očima upřenýma k zemi zkoumají okolí starých rozložitých dubů. Detektory kovů v jejich rukou co chvíli zachrčí nebo zakvílejí. Když je signál silnější, přístroj odloží, zakousnou se do země polní lopatkou a vzápětí pečlivě drolí hrudky hlíny a přesívají je mezi prsty. Štěstí jim moc nepřeje. Za hodinu pročesávání terénu objevili dvě socialistické a jednu protektorátní korunu. Potom už jen plechovky, zátky od piva, rezavé hřebíky a v lese lovecké broky a patrony.
   „Výsledek mě velice potěšil,“ pochvaluje si překvapivě Libor Novák. „Najít tolik mincí někdy trvá celý den. I když tohle jsou vyloženě odpočinková místa, kde se každý rád posadí a z kapsy nevědomky vytrousí drobné. Na skutečný poklad bychom museli přijít s těžší technikou,“ usmívá se muž, který se hledačstvím zabývá osm let.
   Své úlovky obvykle vrací na místo nálezu. „Minci očistím, podívám se na letopočet a hodím ji zpátky. Zajímá mě, z jaké doby pochází, čím lidé tehdy platili a jestli okolo bylo nějaké osídlení. Takový obyčejný nález by muzeum ani nepřijalo, a zlato jsem ještě nenašel,“ vysvětluje Novák.
   Žádné velké naděje na životní objev nechoval ani Jaromír Král. „Hledačství je moje záliba. Začínal jsem se svými vnuky, které to ale přestalo bavit. Doma mi zůstal detektor, tak se s ním občas projdu po poli. Našel jsem už rakousko-uherské mince, náboje a kus kovu podobný drátu. Zřejmě je to mosaz z doby bronzové, musím se poradit v muzeu,“ plánuje Král.
   Toto úterý odpoledne se oba hledači sešli u dvou mohutných stromů v Poličné a Bynině u Valašského Meziříčí. U kořenů každého z nich má být zakopán poklad. „Alespoň to tvrdí historické prameny,“ dodává ochránce přírody Milan Orálek. „Zhruba tři sta let starý památný Horákův dub v Poličné měl jako místo s pokladem označit vězeň z proslulého Mírova předtím, než byl oběšen. Máme o tom svědectví,“ ukazuje na rukou zapsané vzpomínky pamětníka.
   Naproti tomu zmínka o pokladu ukrytém pod široko daleko nejstarším dubem uprostřed lesa v Bynině pochází z říše pohádek. „V naší rodině se legenda o třech mudrcích střežících poklad, který lze vykopat, když je člověku nejhůře, traduje přes osmdesát let,“ připomíná Orálek.
   Vyprávění jeho dědečka a později maminky jej inspirovalo nejen k tomu, aby povolal muže s detektory kovů, ale i k napsání knihy. „Bude se jmenovat Stromy pohádek, pověstí a smutku Valašska a Kysuc. Se slovenskými kolegy v ní představíme stromy, které se zapsaly do historie. Buď se k nim váže nějaká legenda, nebo na nich někoho oběsili,“ prozrazuje spoluautor připravované knihy.
Mgr. Josef Beneš