Val. Meziříčí – Zajímavé svědectví o zahraniční astronomické expedici vydává deník, náhodně objevený v knihovně valašskomeziříčské hvězdárny.
   Od invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 neuplynul ani rok, když dvacet našich astronomů vedených tehdejším ředitelem valašskomeziříčské hvězdárny Bohumilem Malečkem zamířilo do Jugoslávie.
   „Odjeli tam dvakrát – v květnu a srpnu – na pozvání jugoslávské přírodovědné společnosti,“ líčí odborný pracovník hvězdárny a knihovník Radek Kraus. „S využitím zkušeností a pomoci našich astronomů chtěli na jadranském pobřeží, kde bývá velký počet jasných dnů a nocí, vybudovat síť pozorovatelen a zapojit do pozorování místní amatéry. Zároveň kalkulovali obchodně, neboť pobřeží na konci šedesátých let nebylo ještě tolik navštěvované a pozorovatelny s mobilními dalekohledy představovaly pro turisty vítanou atrakci.“
   Srpnová expedice československých astronomů dostala název Mezinárodní astronomický seminář. Její průběh ve svém deníku zaznamenal Milan Neubauer, odborný pracovník valašskomeziříčské hvězdárny, dlouholetý pozorovatel Slunce a meteorolog. Správce archivu ho objevil teprve nedávno. „Den po dni zachycuje činnosti účastníků expedice, související s organizací práce a stavbou pozorovatelských plošin v dodnes existujícím kempu Čikat na ostrově Velki Lošinj,“ vypráví Kraus.
   Naši astronomové nejspíše plánovali také rozsáhlá odborná pozorování, která se však podle deníkových záznamů výrazně ztenčila. „Přes den zaškolovali amatéry do technik pozorování a večery věnovali přednáškám pro veřejnost. Zájem byl veliký, průměrně se jich účastnilo okolo 130 posluchačů,“ připomíná odborný pracovník hvězdárny.
   Zamýšlená dlouhodobá spolupráce, jež měla spočívat i v každoročním pořádání konference astronomů z celého světa a jejich pozorovacích kampaní, však měla jepičí život. „V dalších letech už nepokračovala. Důvodů mohlo být více,“ uvažuje Kraus. „Možná to pro jugoslávskou stranu bylo příliš nákladné, i když drtivé většině účastníků expedice hradila jen ubytování v kempu, zbytek si platili sami. Problémy mělo i tříčlenné vedení, jemuž zaměstnavatelé srpnovou dvoutýdenní služební cestu odmítli proplatit.“
   Symbolickým hřebíčkem do rakve nadějného projektu bylo rozhodnutí tajemníka Okresního národního výboru ve Vsetíně, jenž v roce 1970 zamítl žádost vedení expedice o vycestování na služební pasy. „Byl to důsledek vnitřních poměrů v Československu. Začínala normalizace a vycestovat do ciziny už nebylo tak jednoduché. Možná se úřady obávaly, aby astronomové neemigrovali přes Jugoslávii třeba do sousední Itálie,“ přemítá správce hvězdárenského archivu.
Mgr. Josef Beneš, pracovník pro vztah s veřejností